Zelenina

Požívání zeleniny je staré jako lidstvo samo. Už na počátku svého vývoje sbíral dávný člověk listy, kořeny, cibule, oddenky i plody z planých rostlin v přírodě. Již tehdy si doplňoval hlavní výživové látky ochrannými a léčivými složkami ze zeleniny.

Co to je vlastně zelenina? Soubor plodin, které pod ni zahrnujeme, není přesně ohraničený – některé druhy se řadí také k luskovinám (ve zralosti), jindy se pod zeleninu v některých oblastech zahrnují okopaniny, (rané brambory, vodnice, tuřín), některé naťové zeleniny se řadí ke kořeninovým a také léčivým rostlinám.

Na světě roste asi 600 tisíc druhů rostlin, z nichž se asi 3 tisíce využívají pro lidskou výživu. Asi 1200 druhů tvoří zelenina, nejvíce druhů se pěstuje v podmínkách subtropů a tropů.

Jejich počet se stále zvětšuje a zkoumají se další plané druhy. V našich podmínkách lze pěstovat asi sto druhů zeleniny, ale pěstuje se zhruba jen třicet. A to znich ještě značný podíl řadíme do “méně známých”.

Některé druhy zeleniny mají skutečně velmi dávnou historii – třeba pekingské zelí. Nejvíce kulturních druhů zeleniny vzniklo na území Starého světa, méně Nového světa, velmi málo v Austrálii.

Místa, kde nové druhy vznikaly, kupodivu nebyla nejúrodnější záplavová údolí, ale spíše náhorní roviny tropů a subtropů s výkyvy teplot a silným ultrafialovým zářením. Takových center bylo na světě vysledováno asi osm a v těchto genocentrech byly zvláštní přírodní podmínky pro přirozené dědičné změny druhů. A pak následoval výběr, křížení, šlechtění.

Další vývoj pokračoval ve starověku. Zelenina se pěstovala už ve starém Egyptě. Známé byly také zahrady císaře Augusta, o tom se zmiňuje Vergilius – už tehdy se pojídala mrkev, česnek, ředkev, mangold, zelí aj.

Ve středověku se o rozvoj zeleniny v Evropě postaral francký císař Karel Veliký v 9. století, kde v nařízení "Capitulare de villis vel curtis imperii" shrnul zásady pěstování a výběr druhů zeleniny, ovoce, kořeninových a léčivých rostlin. Došlo k rozšiřování pěstování zeleniny v klášterech, královských a šlechtických zahradách, ale postupně i v měšťanských a selských. A tak jsme dospěli k druhům zeleniny pěstovaným v současnosti. Některé z nich jsou pouze kulturní, planě už se nevyskytují.

Zelenina společně s ovocem je pro nás to nejlepší zhlediska výživy a je vhodné ji přidávat ke každému jídlu co nejčastěji. Obsahuje miniumum tuků a je plná vitamínů. Nejzdravější je vaření v páře, povaření ve vodě, případně pečení. Pokud ji smažíme používejme jen minimum oleje.

Čerstvá zelenina se rychle kazí a obecně nejlepší je uchovávat ji v chladničce. Některou zeleninu, jako cibuli, brambory a dýně můžeme dobře uskladnit i ve sklepě.

Vlastní vypěstovanou zeleninu můžeme také zmrazit nebo usušit a používat ji pak do pokrmů po celý rok. Nejlepší je si vypěstovat vlastní nebo dle možností nakupovat ekologicky vypěstovanou. Vybírejme jen čerstvou a hezky vypadající, i když je dražší. Pokud nemáme tu možnost, pak vybírejme alespoň takovou, která nebyla geneticky modifikována, to se týká hlavně sterilované a zmrazené.

Zelenina nám nabízí, společně se správným okořeněním, nekonečnou škálu chutí a receptů. Je to dar pro naše zdraví.